Michel Doffe a jeho jóga

Michel Doffe je francouzský učitel jógy, který přišel se svým cvičením založeným na symbolických pohybech sladěných s dechem, koncentraci a bdělé přítomnosti. Ač vychází z jógy, byl silně ovlivněn také zenovým buddhismem. Nezříká se však ani křesťanských kořenů a jednou z jeho hlavních myšlenek je, že bychom svou filozofii měli stavět především na své vlastní tradici, která je zakořeněna v našem kulturním prostředí, v němž jsme vyrostli a byli vychováni.

Michel Doffe nazývá svou jógu “Yoga du Soleil” (v češtině se často používá termín Sluneční jóga). Nabízí v ní cestu ke ztišení mysli, která je zpočátku usnadněna koncentrací na pohyb a postupně vede k nehybnosti, například při meditaci vsedě, vše však probíhá velmi nenásilnou formou. Právě postupný přechod od pohybu k nehybnosti dělá z tohoto cvičení skvělý prostředek do dnešní roztěkané doby.

Důležitým prvkem Michelova cvičení je zakořenění v bodu hara, což je “zemský střed člověka”, naše energetické těžiště. Zakořenění v hara nás vede k tomu, abychom byli přítomni ve svých životech a nenechali se zahltit emocemi.

Velký důraz je kladen na volnost a svobodu. Formu cvičení Michel nepovažuje za zásadní a nevyžaduje přesné opakování cviků. Naopak podporuje vlastní tvořivost a přizpůsobení pohybů každému jednotlivci. Zásadní je vždy koncentrace, bdělá přítomnost a ztišení mysli. Se svou jógou dokázal pomoci leckde a leckomu, například i u narkomanům ve věznicích.

Učitelem Michela Doffe byl Belgičan Gérard Blitz, člen národního olympijského týmu ve vodní pólu, zakladatel asociace Club Méditerrannée a prezident Evropské unie jógy v letech 1974-1990.

Do tehdejšího Československa zavítal Michel Doffe poprvé už v roce 1986. Měl tu čest poznat průkopníky jógy v naší zemi: dr. Knížetovou, paní Renotierovou, paní Kaplanovou, pana Tillicha… Na jejich žádost pak od roku 1991 jezdil na Kopnou, do Deštného v Orlických horách, do Ludvíkova u Městečka Trnávka a do Prahy.

Nakonec se, až do covidové pauzy, staly tradicí tři pravidelné akce. Byl to letní týden v Ludvíkově a dva prodloužené víkendy, jeden na podzim v Toulcově dvoře v Praze a druhý na jaře v Orlických horách, nejprve v Deštném a následně v Olešnici.